Jmenuji se Marie a dentosofii jsem vyzkoušela hlavně kvůli dlouhodobým bolestem čelistí a migrénám, které mě už opravdu omezovaly. Zkoušela jsem leccos – občas mi někdo doporučil rovnátka, ale ta myšlenka mi nebyla příjemná. Spíš jsem doufala, že najdu řešení, které nebude jenom „technické“, ale opravdu mi uleví. Když jsem začala s dentosofií, byla jsem spíš skeptická, ale neměla jsem co ztratit. První týdny jsem si říkala, jestli to má vůbec smysl – cvičení, balancer, vědomější práce s dechem. Změny byly opravdu pomalé, někdy jsem měla chuť to vzdát. Ale asi po dvou měsících jsem si všimla, že mě čelist bolí méně, a migrény byly slabší. Velký zlom přišel asi po půl roce. Začala jsem se zase smát mezi lidmi, zmizel takový ten neustálý vnitřní tlak. Můj muž si toho všiml dřív než já – prý jsem najednou mnohem uvolněnější. Možná to nezní jako zázrak, ale pro mě to je velká úleva v běžném životě. Nejvíc oceňuji, že ten proces šel s respektem k mému tempu, nikdo nikam netlačil – a i když všechno není stoprocentní, vnímám jasný posun k lepšímu.

Jsem Petra a ráda bych sdílela naši zkušenost s devítiletým Ondrou. K dentosofii jsem se dostala, protože Ondra měl křivé zuby, dýchal hlavně pusou a v noci občas chrápal. Klasický ortodontista nám navrhoval fixní rovnátka, ale Ondra je citlivý kluk a já jsem měla obavy z toho, co by to pro něj znamenalo. Na začátku jsem byla trochu v rozpacích, jestli dentosofie není jen další „alternativa bez výsledků“. Ondra ale cvičení bral celkem zodpovědně, s balancerem se rychle sžil. První měsíce jsem neviděla skoro žádný rozdíl, kromě toho, že Ondra byl klidnější při večerním usínání. Zlom nastal asi po čtyřech měsících – Ondra přestal chrápat, ráno nebyl tolik unavený a postupně jsme si všimli, že se horní patro krásně rozšiřuje. Největší radost mi udělalo, když ortodontista na poslední kontrole konstatoval, že fixní rovnátka teď možná nebudou vůbec potřeba. Díky dentosofii jsme našli řešení, které je sice pomalejší, ale šetrné a respektuje Ondrovo tempo i osobnost. Nečekejte zázraky přes noc, ale když vydržíte, změna opravdu přijde.

Bětka začala chodit na ortodoncii, kde jí doporučili nosit nasazovací rovnátka, s tím, že do budoucna by mohla mít fixní rovnátka. Rovnátka však příliš nenosila, protože se jí stále měnily mléčné zuby, hlavně stoličky, a často se něco kývalo nebo překáželo. Kromě estetických důvodů neměla žádné další potíže, i když spí a dýchá s otevřenou pusou. Nejsem si však jistá, zda to souvisí s křivými zuby. Protože jsem chtěla pro dceru šetrnější řešení než pevná rovnátka, rozhodla jsem se pro dentosofii. Jako dítě jsem sama nosila fixní rovnátka a myslím, že mi poškodily zubní sklovinu, kterou mám teď velmi citlivou. První měsíce to vypadalo, že se nic neděje, i když dcera poctivě cvičila a nosila balancer. Po několika měsících jsme ale začali vidět první změny. Jeden zub, který byl mírně za ostatními, se začal vyrovnávat. Po asi sedmi až osmi měsících byl vidět velký posun: zub se posunul dopředu, druhý se srovnal a celé horní patro se krásně zakulatilo. I když ještě nejsme u konce, hodně se mi ulevilo, že Bětka nebude muset nosit fixní rovnátka. Vidím, že má radost, že si zuby rovná „sama“. Doufám, že se časem zlepší i její spaní a dýchání.